V pátek 21. listopadu vyjely naše 8. a 9. třídy do Möritzburgu. Nečekalo nás nic menšího než krásný lovecký zámeček proslavený snad nejkrásnější českou pohádkou Tři oříšky pro Popelku. Od roku 2009 se zde od listopadu do března koná výstava věnovaná tomuto filmu. A letos jsme byli při zahájení i my.
Celým zámkem zní nádherná hudba Karla Svobody a návštěvníci procházejí mezi ikonickými postavami z pohádky, prohlížejí si originální kostýmy, sledují film o filmu Tři oříšky pro Popelku. Atmosféra pohádky prochází vším.
Bavilo nás dívat se na známé postavy a filmové rekvizity. Hned proti vchodu jsme obdivovali Juráška s pravým Popelčiným sedlem. Ze smrčí na nás vykouknul princ na svém grošákovi a tak to šlo celým zámkem. Kam jsme se podívali, bylo to pro nás známé, vždyť kdo by neviděl Tři oříšky?!
V tanečním sále nás čekalo opravdové překvapení. Nejenže jsme si mohli zatancovat na slavné melodie, ale mohli jsme se převléknout do plesových šatů Popelky, Dory i Droběny, prince i krále. A komu by nestačily šaty plesové, mohl si vybrat Popelčiny svatební.
Zajímavý byl sálek s mixážními pulty se sluchátky. Tady jsme si mohli navolit a poslouchat vše, co nás o filmu zajímá. A jak jsme procházeli dál, míjeli jsme holubník s holoubky, půdu s Rozárkou, trůn s královským párem a končili jsme ve slavné kuchyni, kde vlastně celý příběh začíná.
A co střevíček? Samozřejmě, že tam byl. Ten původní, pěkně uvnitř v teple, a venku na slavném schodišti.
Naši žáci si procvičili i němčinu, ale nikdo se nemusel bát, že by nevěděl, na co se kouká, i kdyby nějaké to slovíčko vypadlo z paměti. Kromě němčiny jsme se všude setkávali s češtinou, takže si někdo nemusel připadat jako cizinec.
A den nám ale nekončil. Rozloučili jsme se s Popelkou a jedeme dál. Čeká nás Radebeul a Muzeum Karla Maye. Takže z pohádky rovnou na Divoký západ.
I tady to bylo zajímavé. Místa a fotografie týkající se autora světoznámého Vinnetoua. Uvítala nás Villa Shatterhand se zajímavými exponáty a v její zahradě velký srub s výstavou indiánských postav, kostýmů a rekvizit.
Odjížděli jsme plní zážitků z krásného den, který nám vyšel i počasím. Takže jako v pohádce a filmu jsme odjížděli a z oken autobusu sledovali krásný západ slunce.
Mgr. Petra Lapuníková